Ledové částice, které vypadávají z oblaku na zem a mají velikost do 0,5 cm, meteorologové nazývají krupky. Pokud jsou větší, už hovoří o kroupách. Malé kroupy se vyskytují poměrně často a obvykle nepůsobí žádné škody, nebezpečné však začínají být, když jejich průměr dosáhne 2 cm a více. V našich podmínkách se jen výjimečně objevují kroupy větší než 5 cm, ale rozhodně to není vyloučené. Kroupy o takové velikosti už pak mohou způsobit vážná zranění lidem i zvířatům či značné hmotné škody. Největší kroupy, jaké u nás byly kdy zaznamenány, spadly za silné bouřky 18. 8. 1986, největší z nich měly v průměru 12 cm. Největší oficiálně změřená kroupa na světě spadla 3. 9. 1970 v americkém Kansasu, vážila 0,75 kg a její obvod byl 45 cm. Neoficiální zprávy však hovoří i o kroupách mnohem větších. Čím to je, že mohou dosahovat tak velkých rozměrů?
Kroupy jsou vždy vázané na vertikálně mohutné bouřkové oblaky typu kumulonimbus, ať už v nich v daném místě současně probíhá elektrická aktivita či ne. Zda vůbec a kde se vyskytnou, to je těžko předpověditelné a záleží to na mnoha faktorech. Tím úplně nejdůležitějším jsou silné vzestupné proudy, dané rychlým poklesem teploty s výškou, ale i přiměřená vlhkost vzduchu. Při příliš velké vlhkosti se brzy vytvoří oblačnost, která dále brání slunečním paprskům prohřívat zem a rozvoj oblaků do výšky je utlumen, naopak při příliš malé vlhkosti se oblaky vůbec netvoří nebo jsou jen velmi nízké. Podstatné je, že vrchol takového plně vyvinutého bouřkového oblaku dosahuje v našich podmínkách nejčastěji výšek kolem 12 km. V této výšce se teploty pohybují zhruba kolem -60 stupňů Celsia. Voda může být v kapalném, tzv. superpodchlazeném stavu ještě při teplotách kolem -40 stupňů, potom už mrzne. Když se vytvoří zárodek kroupy, třeba velká zmrzlá kapka nebo ledový krystal, začnou se na něj nabalovat přechlazené kapky a rychle namrzají. Kroupa je čím dál těžší, padá dolů, ale silné vzestupné proudy jí nedovolí spadnout. A jak se pohybuje mrakem nahoru a dolů, tak na ní namrzají další a další kapky. Čím jsou proudy silnější, tím má kroupa více času růst a teprve když dosáhne kritické hmotnosti, která překoná sílu vzestupného proudu, propadá se definitivně k zemi.
Díky tomuto mechanismu mají kroupy rozličné tvary, které se však víceméně blíží tvaru koule (většinou u krup do 2 cm) či kuželu, ale někdy jsou i tvaru velmi nepravidelného. Také vnitřní struktura není u každé kroupy stejná, může být kompaktní, ale i plná malých vzduchových bublin, často je však patrná vrstevnatost, vznikající postupným namrzáním kapiček za různých teplotních a vlhkostních podmínek v jednotlivých výškách. O tom se snadno můžeme přesvědčit, když kroupu rozřízneme.
Krupobití je většinou otázkou několika minut a zasahuje spíše menší oblast, přesto dokáže napáchat obrovské škody. Přesnou lokalitu, kde se bouřky s kroupami vyskytnou, zatím žádný meteorolog dopředu neurčí. Může ale předpovědět, že se budou vyvíjet silné bouřky, např. když přes naše území postupuje výrazná studená fronta nebo frontální vlna, před kterou vrcholí příliv teplého vzduchu, jako tomu bylo tuto neděli. Pokud už se bouřky vytvořily, odhad výskytu krup a jejich postup je patrný na radaru. Na http://radar.bourky.cz/, 15.8., termín 18,30 až 19,15 UTC, je moc dobře vidět, jak se bouřka blíží od jihu ku Praze. Bílá jádra uprostřed červených odrazů jsou místa, kde kroupy udeřily naplno.
